Libanon – kdysi „Švýcarsko Blízkého východu“ – je na konci sil

Libanon je další ze zemí aktuálně v hodně velkých trablech. Je mementem, že i krásná prosperující země může o vše přijít.

Přírodními krásami a historickým dědictvím obdařená země ve východním Středomoří je sedmkrát menší než naše. Po celé její délce se táhnou pohoří Libanon a Antilibanon. Mezi nimi leží úrodné údolí Bikaá. Zhruba na místě dnešního Libanonu existoval stát Féničanů, kteří se ve 2 tisíciletí př. n. l. stali vládnoucí obchodní a vojenskou mocnosti Středomoří. Všude na březích zakládali své obchodní stanice a města, včetně nejznámějšího z nich – Kartága. Po jeho pádu si Fénicii podmanila Římská a po ní Byzantská říše, v 7. století se toto území stalo součástí arabského chalífátu, v 11. století jej dobyli křižáci. Všichni tam zanechali své stopy.

Po 1. světové válce Francie prostor Sýrie a Libanonu nejprve okupovala a pak získala jako své mandátní území. V roce 1943 byla vyhlášena samostatnost Libanonu a stvrzena dohoda, jejíž součástí je rozdělení moci mezi hlavní náboženské skupiny: prezidentem je vždy křesťan, premiérem sunnita a předsedou parlamentu šíita. Ale ani ta nedokázala překlenout náboženské rozpory, které spolu s vlivem vnějších událostí přivedly kdysi bohatý stát s předpoklady patřit k nejlepším místům na světě až k dnešnímu kolapsu.

Proběhly libanonské občanské války, arabsko-izraelské války, do země přišlo velké množství palestinských uprchlíků a žijí tam v táborech dodnes. Země se začala dělit na různě ovládané části. Jih u hranic s Izraelem ovládají teroristické skupiny (především Hisballáh). Ostřelovaly území Izraele, Izrael na nějakou dobu obsadil část Libanonu. Hlavní město bylo rozděleno na část muslimskou a část křesťanskou. Na zbylé části země působila syrská vojska. Byl zavražděn prezident.

V roce 2005 atentát, spáchaný na symbol poválečné obnovy Libanonu – na premiéra Harírího – vedl k tzv.cedrové revoluci. Obnovu země narušila v roce 2006 další válka. Zahájil ji Hisballáh útokem na izraelské pohraniční stanoviště. Její následky byly pro Libanon zničující.    

Po válce se k moci dostali navzájem soupeřící oligarchové. Obrovská korupce se stala všudypřítomnou. Země se stále více zadlužovala, upadala do hospodářské krize, veřejné služby přestávaly fungovat. Do toho roku 2020 vypukla pandemie, která zemi zbavila příjmů z turismu a jako by to nestačilo, tak v srpnu 2020 došlo k výbuchu v bejrútském přístavu uskladněného dusičnanu amonného, který zabil mnoho lidí, zničil sila s většinou obilných zásob země a vymazal další kus města.

Libanon jsme navštívili v roce 2009. Strefili jsme se do krátkého období klidu a naděje, které bohužel už je zase minulostí. 

Hlavnímu městu Bejrútu se až do roku 1975 říkalo „Paříž Blízkého východu“. Během uvedených událostí bylo nesmírně poničeno. My jsme viděli, jak se všude staví a opravuje, všude čněly stavební jeřáby. Obrovský prázdný prostor poblíž přístavu kdysi býval výstavným centrem s honosnými paláci a promenádami. Nyní nesl jméno Náměstí mučedníků. Město ale fungovalo a lidé chtěli žít jako dřív.

 Pohromami nedotčeno bylo výborné Národní muzeum, plné pokladů ze všech dějinných etap země. Zachovány zůstaly i pozůstatky římských a byzantských staveb.

Byblos (UNESCO) je považován za nejstarší trvale obydlené město na světě. Jméno města připomíná bibli – slovní základ „biblia“ v řečtině označuje papyrové svitky, na které se psala také bible, a přes zdejší přístav se zase papyrus dovážel z Egypta. Kolem křižáckého hradu leží rozlehlé archeologické naleziště s cennými nálezy. Fénický přístav je dodnes funkční.

Dominantou Tripolisu je vysokáCitadela - křižácký hrad. Vojenské hlídky byly v zemi všude.

Libanonský cedr, symbol Libanonu, je spolu se svatým údolím Kadíša zapsán na seznamu UNESCO. Po tisíciletí byl významným obchodním artiklem a tak jich zbývá už jen málo. Nejvíce v háji u vesnice Cedres ve výšce 1900 metrů, při okraji překrásného hlubokého údolí Kadíša, centra libanonských křesťanských maronitů, Ti se sem začali uchylovat už od 5. století. Tehdy začaly vznikat jejich do skal vytesané kláštery, kostely a poustevny. V dnešní době žijí miliony maronitů v emigraci.

Městečko Bšaré, dva půvabné kláštery – v klášteru sv.Antonína zaujal mj. oltář s vybavením na vymítání ďábla, ke klášteru Der Mar Eliša se jede krkolomnými serpentinami okolo několika vodopádů až na dno podkovovitého údolí.

Město Sidon (dnes Sajdá) patřilo mezi nejdůležitějších fénická města. Jeho dominantou je křižácká pevnost ze 13. století zvaná Mořský hrad. Starý karavanseráj, mše v ortodoxním kostele.

Týr (dnes Sur, UNESCO) býval nejdůležitějším městem fénické říše a byli to právě Týřané, kdo založil Kartágo. Týr hrál velkou úlohu i v dalších dějinných etapách. K historickým památkám Týru patří antická nekropole (vylámané otvory do sarkofágů jsou dílem dávných vykradačů hrobek). Na nekropoli navazuje římský hipodrom, druhý největší dochovaný. Poblíž moře se nachází archeologické naleziště Al Mina, kdysi římské město.

Pod promenádou v moderním Týru potěšily mořem vymleté útvary.

O Kaná je známo, že v ní Ježíš proměnil vodu na víno. Přesné místo, kde se nacházela, známo není. V Libanonu panuje přesvědčení, že je to jejich Kaná (Kána). Nedaleko vesnice s tímto jménem se scházeli ranní křesťané v jeskyni a jejím okolí. Bylo patrné, že jeskyně je stále používaná. Hořel v ní plamínek a na okolních kamenech byly věkem obroušené, ale rozpoznatelné lidské reliéfy. Dýchalo to tam tajemnem.

Libanonský jih. Poté, co roku 1948 stát Izrael vyhlásil nezávislost, následoval velký příliv palestinských Arabů do Libanonu, do jeho jižních částí a do části Bejrútu. Většina obyvatelstva na jihu země patří k šíitským muslimům a politicky tu dominuje Hisballáh (podporovaný Íránem). Silnice byly lemovány portréty předáků Hisballáhu, jejich vlajkami, plakáty a různými „uměleckými díly“.

Andžar (UNESCO) v úrodném údolí Bikaá mezi pohořími Libanon a Antilibanon založil jako svou letní rezidenci umajjovský chalífa v letech 705-715. (Ummajovci sídlili v nedalekém Damašku.) Město prosperovalo asi 100 let, dokud se chalífátu nechopili Abbásovci, kteří přesunuli hlavní město do Bagdádu.

Obrovský úchvatný Baalbek (UNESCO), rovněž v údolí Bikaá, ve výšce 1150 m, je nejvýznamnější libanonskou památkou a jedním z nejzachovalejších a nejhodnotnějších antických komplexů na světě. Své jméno město získalo podle fénického boha slunce Baala.

Z Baalbeku to bylo na hranice se Sýrií už jen kousek. Přejeli jsme do další kdysi nádherné a nyní hodně zničené země.